Příběh mladé kunoichi 1 - Počátek a zdánlivý konec

26. července 2010 v 12:12 | Aneko
Začíná před prvním dílem Naruta.

Nad Konohou svítilo polední slunce. Dívky z Akademie pod vedením senseie trénovaly házení kunai. V každém středu terče byl aspoň jeden kunai. Jen v jednom ne. "Enmi, ty jsi ještě netrefila terč?". Hnědovlasá dívka, asi tak šestiletá, se začervenala "Ne, sensei.". Sensei si povzdychla "Enmi, Enmi, proč se vlastně tak mermomocí snažíš stát kunoichi? Při taijutsu otloukáš tak akorát sama sebe, ninjutsu ti taky moc nejde a házení a míření jsou úplná katastrofa.". Enmi se zastyděla a upírala svůj pohled na zelený trávník. "To kvůli Yuriko, že ano?" ztišila sensei hlas. Enmi dál zarputile zírala na trávník. Sensei si povzdychla "Enmi, prosím běž.". Oslovená se vyjeveně podívala na svou učitelku "Pro-prosím?". "Říkám abys šla. Tady na akademii jen překážíš." povzdechla si sensei a ukázala na vrátka. Enmi se rozutíkala a zmizela na prašné ulici. Na trávníku po ní zůstaly jen kunaie a slzy. Nikdo netušil, že celou událost pozoroval kluk hovící si na střeše Akademie. Podíval se po cestě, kterou utíkala Enmi a vydal se stejným směrem.
Žár slunce. Vůně tisíců kytek. Příjemný stín vysokých stromů. Tak takhle vypadala střešní zahrada na vrcholku jednoho z nejhonosnějších domů na jihu Konohy. Zahradou se rozléhal srdceryvný pláč a dětské vzlyky. "Proč já," šeptala dívka "proč já," šeptala a její slzy kanuly na zelený útržek trávníku pod rozkvetlou sakurou. "Černá ovce klanu," šeptala do vánku "černá ovce klanu, která se na Akademii dostala jen díky původu.". Enmi vnímala jen slzy. Slzy a černé myšlenky.

S vodnatými perličkami v očích se podívala na záhonek u svých nohou. Lilie. Lilie nejrůznějších barev. Červené, oranžové, bílé, fialové. Uprostřed malého ráje těchto květin se ze země, jako stonek neznámé rostliny, vinuly umělecky zakroucené, pokroucené a propletené tenounké kovové sloupky, které se pomalu rozvětvovaly aby udělaly místo okrasnému květináči na vrcholku. Květináči s fialovou hvězdou se stříbrným lemováním a malinkým kanji v popředí. Z hlíny v květináči vyrůstal zelený stonek s obrovským pupenem. S pupenem který za uplynulých pět let nevykvetl ani jednou. "I když jsem nastoupila na Akademii, tak jsi nevykvetla." zašeptala Enmi směrem k pupenu "Vykveteš vůbec někdy?". "Ty jsi ta z Akademie!" ozvalo se překvapeně za Enminými zády "Ta nešika!". Enmi se otočila. Od záhonu růží k ní kráčel kluk. Ale takového kluka Enmi ještě neviděla. Na první pohled vypadal úplně obyčejně. Světle hnědé vlasy, zelené oči. Ale kolem Enmi se najednou rozprostřel takový zvláštní pocit. "Můžu si přisednout?" ozvalo se vedle ní. Enmi se rychle otočila po hlase. Kluk mezitím došel až k ní. Ani nečekal na odpověď a posadil se. Enmi se na něj podívala a najednou vyhrkla "Ty jsi nás pozoroval, že jo? Ze střechy. Viděla jsem tě.". Kluk se zarazil. Jak to mohla ta holka vědět? Nevšiml si, že ho někdo zpozoroval. Pár chvíli seděl mlčky. Po chvíli kluk přerušil ticho "Jak se vůbec jmenuješ?". Enmi se na něho mrzutě podívala "To tě doma neučili slušnému chování? Kluk a vyzyvatel se mají představit vždy jako první. A já nejsu ani kluk, ani tě nevyzývám na souboj.". Kluk se ušklíbl. I když ta holka vypadá jako největší sralbotka a naivka pod sluncem, má docela prořízlou pusu. "Dovolte mi se omluvit, ctěná přítomná." usmál se ironicky. Najednou ironie z jeho úsměvu zmizela "Já jsem Asogi. Asogi Sobatsuki. Klan Sobatsuki určitě znáš. A ty jsi?". "Enmi." zabručela. "Cooo? Neslyším.". Enmi si povzdechla. Předem věděla, jak bude tenhle Sobatsuki reagovat "Říkám, že se jmenuju Enmi. Enmi Hoshiki. Z klanu Hoshiki.". Asogi pootevřel překvapením pusu. Enmi se mírně pousmála "Přesněji řečeno Enmi Hoshi Hoshiki.". "Počkat, počkat," zarazil se kluk "to tvoje Hoshiki ještě chápu, ale Hoshi Hoshiki. Nedávají náhodou ti pobudové to svoje Hoshi jen vůdci klanu a jeho rodině?". Enmi se zamračila "Ty pobudy sis mohl odpustit. Ale jinak máš pravdu. Jsem druhá dcera vůdce klanu.". "Wow" vzdychl Asogi "Takže ty seš mladší ségra Yuriko Hoshiki?". Enmi zavřela oči a v duchu počítala do deseti "Ichi, ny, san, yon…". "Co si to tam mumleš?" zamrkal Asogi. "Ále nic." povzdechla si Enmi "Jenom že každýmu, komu řeknu, že sem Enmi Hoshiki se mě hned ptá na nee-chan.". Asogi se usmál. Tahle holka se mu líbila. "Hele, Enmi-chan,". Enmi se otočila "No. co je?". "Budeme kamoši?". Enmi se šťastně usmála "No jasně.". "Takže jako kamoš ti dám dobrou radu. Přestaň se snažit stát se shinobim.".

Tuto FF můžete najít i na naruto-online.blog.cz pod jménem Annshi-chan =).
Klííídek, jde o moji práci =).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama