Příběh mladé kunoichi 3 - Masakr klanu Hoshiki

16. srpna 2010 v 17:02 | Aneko

"Omlouvám se, senpai, už mu není pomoci.". "Ne, ne, ne!". "Senpai, mám ho ušetřit bolesti?". "Urusai!!! On prostě nemůže zemřít! Ne!". Mladá žena se skláněla nad ležícím zkrvaveným mužem. Na zemi ležely pohozené dvě masky ANBU. Muž chytl ženu za ruku. Žena se usmála "Asogi, všechno bude v pořádku. Donesu tě do vesnice.". "Enmi," zasténal muž.

"Enmi! Énmííí! Kde jsi? Enmi! Hvězdičko!". Dveře pokoje se otevřely a příchozí vyrušila volanou z rozjímání. "Klídek, Yuriko, už jdu." povzdechla si Enmi a líně se protáhla. Yuriko pomalu přešla k psacímu stolu, za kterým seděla její mladší sestřička. Krátké blonďaté pramínky vlasů jí rozverně poletovaly kolem hlavy. Usmála se a zvedla ze stolu právě nakreslenou skicu ženy sklánící se nad ležícím mužem. Chvíli si prohlížela Enmino dílo. Pak se rozhlédla po stole. Dřevěnou desku ani nebylo vidět, byla celá zaházená náčrtky, skicami a obrázky.
Na každém kousku papíru byl kluk a holka, muž a žena. Vždy byli spolu. A vždy měly na čelech ochranou čelenku se znakem Konohy. Yuriko spiklenecky mrkla na Enmi "Hoshi, víš že se ti ta žena dost podobá? A ten kluk vypadá úplně stejně jako jistý Sobatsuki.". Enmi rozpačitě sklonila hlavu. "Ale o tom jsem s tebou mluvit nechtěla," zvážněla Yuriko "chtěla jsem se tě zeptat, jak jsi na tom se svým snem.". Enmi si povzdychla. Věděla, že den, kdy si bude muset před nee-chan vylít srdce, jednou přijde. "Nemusíš si tady přede mnou vylívat srdce." usmála se Yuriko, jako by své sestřičce četla myšlenky "Jen bych chtěla vědět, jestli opravdu víš, co je tvým cílem.". Enmi se na ni nevěřícně podívala "No jasně, že vím, co je můj cíl. Můj cíl je přece osud shinobiho. Proč bys mi jinak dávala rudou lilii, kdyby tomu tak nebylo.". Teď si pro změnu povzdechla Yuriko "Rudá lilie ti má pomoct najít cestu k cíli, to máš pravdu. Nikdo ale neříká, že tím cílem je práce ninji.". Enmi vykulila oči. Yuriko se nad jejím zděšením jen pousmála "Je to úplně stejné, jako když hodíš shuriken. Když hodíš ty, vždy mineš. Ale když hodím já, cíl neminu. Zkus to jako já. I s shurikenem, i s tvým cílem.". "Takže ty mi tady tvrdíš, že cíl je jako shuriken." zabrblala Enmi. Rychle se otočila na nee-chan "Jak jsi to myslela?". Yuriko se ani neotočila a vkročila na chodbu. Jen na Enmi křikla "Mamka i taťka jsou dneska pryč. Doufám, že v noci pohlídáš Tomea.".
"Nemusíš mě přece hlídat, je mi už pět, jsem už velkej." brblal kluk sedící na sedačce v měsícem osvětleném pokoji "A za rok nastoupím na Akademii.". Enmi se usmála a pocuchala jeho
hnědé vlasy "To já vím, Tomeo, ale Yuriko mi řekla abych tě pohlídala. Nechceme přece nee-chan zklamat.". "Ahojky všichni," ozvalo se ode dveří "je tu pro mě taky místo?". "Nee-chan," zaradoval se Tomeo "Yuriko nee-chan, ty tady budeš taky?". "No jasně." usmála se tázaná a sedla si vedle něho na sedačku. "Nyshi, proč jsi mi neřekla, že Yuriko tu bude s náma.". Enmi se usmála "Jednoduchý důvod. Nevěděla jsem to.". "Konec diskuzí. Tomeo, do postele." zavelela Yuriko. Chlapec ji neochotně poslechl.
"Takže, Tomeo ti pořád říká Nyshi." usmála se Yuriko na svou mladší sestřičku. "Jo. Ale už ani pořádně nevím, co to znamená." povzdechla si Enmi. "Nyshi přece vzniklo ze spojení dvou slov." zašklebila se Yuriko "Z nee-chan a hoshi.". "No jo vlastně, nee a shi." zasmála se Enmi. "Jej, co to děláš?" usmála se Yuriko, když ji Enmi vřele objala. "Já jsem tak ráda, že jsi konečně doma, nee-chan. Byla jsi teď v jednom kuse na misích.". "Jako člen anbu to nemám lehký." přikývla Yuriko. Enmi si lehla na postel "Yuriko, proč jsi chtěla, abychom naše postele přestěhovaly sem.". "Aby jsme byli aspoň jednou pohromadě.". "Tak dobrou.". "Dobrou.". Dívky zhasly světla a upadly do krásného světa snů.
Žár, plameny, oheň. A mezi tím vším ona. Enmi. Vše kolem ní se utápělo v plamenech. Z ohně na ni volaly hlasy příbuzných. Vedle v posteli brečel malý Tomeo. Rychle se z toho snu probudit.
Enmi otevřela oči. A zažila to nejstrašnější překvapení ve svém životě. Kolem ní hořel oheň. Pomalu a jistě spaloval vše, co jí je drahé. Rychle vstala z postele, vzala do náručí brečícího Tomea a spolu přihlíželi hrůze před nimi. Mezi plameny bojovali Yuriko a neznámý muž. Vzduch se chvěl otřesy srážejících se shurikenů a kunaiů. Jejich milovaná nee-chan před nimi bojovala na život a na smrt. Enmi chtěla křičet, chtěla utíkat pryč. Ale nemohla. Utéct nebylo kam. A křičet taky nemohla, prozradila by sebe a Tomea. Prozradila by poslední dvě žijící děti z klanu Hoshiki. Poslední dvě žijící děti. Yuriko, o čtyři roky starší než Enmi, totiž právě klesla na zem pod náporem neznámého katon jutsu. "Néééé!!!" Enmi už nemohla zadržet ten křik. Muž se na ni podíval a pomalu kráčel k ní. Enmi vyděšeně ustupovala, až narazila na zeď. "Kde je Yuu a Iromi?" zavrčel na Enmi. "Nevím kde jsou máma a táta." zašeptala a propíchla ho rozhodným pohledem "A i kdybych to věděla, tak ti to neřeknu.". Muž po ní sekl kunaiem a zatlačil ji ještě víc ke zdi. Pomalu se natahoval pro Tomea. Enmi se vyděšeně dívala na mohutné paže šátrající po jejím bratříčkovi. Najednou místnost ozářilo fialové světlo a Enmi upadla do bezvědomí.

Tento díl je nejmíň povedený ze všech FF co jsem kdy napsala :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 1. září 2011 v 17:00 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama