Sen mladé kunoichi 1.

4. září 2010 v 22:18 | Aneko
Černá a rudá lilie - minulost a budoucnost

"Černá lilie zhynula, ale nezvadla. V našich srdcích bude kvést nadále.". Slova vyrytá na bílém náhrobním kameni. Slova, ve kterých se ukrývá pravda. Bolestivá pravda. S touto pravdou se musela smířit celá Konoha. Musela se smířit se smrtí Černé Lilie, se smrtí jedné z nejlepších členek ANBU. Spolu s ní zhynul i klan, klan Hoshiki. Její nástupce ale žije dál. A nyní na ní leží, z velké části ještě nepoznaná, břemena.
A tím začíná opravdový příběh…ne, příběh ne. Sen. Sen mladé kunoichi.


Slunce svítilo na stromy stíněnou louku. Jeho paprsky ji hladily po tvářích. Vítr cuchal dlouhé, tmavě hnědé vlasy. Stébla trávy šimraly na bosých chodidlech. Ve vzduchu se mihl špičatý předmět. A další. Další. Všechny měly jen jediný cíl. Srdce. Srdce postavy…postavy namalované na stromě. Po ani ne čtyřech vteřinách se ozvaly tři seky. "Kso!" zaklela dívka a prohlížela si namalovanou postavu. Hyzdily ji tři zapíchnuté kunaie, Jenže, místo aby propíchly ono srdce, a k tomu pěkně uprostřed, zasáhly hlavu. Divka si smutně povzdechla. Už dávno při každém nepodařeném pokusu nesvolávala hromy, blesky, démony. Už dávno se po každém neúspěšném hodu nekopala do stromu a nemetala nadávky na všechny lidi světa.
Opovržlivým pohledem sjela postavu. Ta se začala před jejíma vlastníma očima měnit. Odloupla se od stromu a jedovatě se usmála. "Sralbotko." odfrkl si kluk. Dívka na něm mohla oči nechat. Vypadal úplně stejně, jako když ho viděla naposled. Světle hnědé vlasy, zelené oči. Ty krásné zelené oči, bez nejmenšího záblesku rudé. Bylo to jako tenkrát. Tenkrát…
"Už jsme se dlouho neviděli." zašeptal kluk. Byl tak skutečný. Těžko uvěřit, že je vlastně… "Máš pravdu." odpověděla dívka taky šeptem. Najednou vzdorovitě zvedla oči "Jenže posledně, co jsme se viděli, jsi nebyl pouhé genjutsu.".
Kluk se začal rozplývat, dívce se mírně zamlžilo před očima a za nepatrnou chvilku to byl zase jen strom s naznačenou postavou.
"Keiko-sensei, omlouvám se." dívka upřeně pozorovala strom "Myslím, že je to jen ztráta času. Vždyť už ani genjutsu nezabírá. Pouhé iluze mi emoce nerozproudí. Já ten terč prostě netrefím.". "Ach jo, Enmi," ozvalo se za dívkou "taková krásná šance a ty to necháš jen tak? Vždyť jsi tak blízko!". Enmi se otočila a podívala se Keiko do očí. "Promiňte, sensei. Jen se mnou marníte čas. To kvůli mně nemáte vlastní tým. Měla by jste se vrátit a říct těm ministerským staroušům, že na to nemám. Budou jenom rádi.". Jediné, na co se Keiko zmohla, byl úsměv. Viděla tu scénku před sebou, jako by se odehrála včera. Co, včera! Před pěti minutami!
"Hokage sama, prosím!". "Ne.". "Hokage-sama! Moc, moc vás prosím!". "Už jsem řekla! Nejde o to, že bych to nechtěla dovolit. Jde o to, že to prostě nejde.". "Musí být nějaká možnost!". Keiko si to pamatovala úplně živě. Ta malá vtrhla do zasedací síně, zrovna když řešili, jaký tým bude mít ona, Keiko, na starost. Byli tam všichni. Nejen ona a Hokage, ale i ten dědek Danzou a (Enmi je nazvala opravdu dobře) ti dva ministerští starouši. Enmi šlo jen o jediné: Stát se ninjou. Prosila, slibovala hory doly, možné i nemožné. Že všechno učivo dožene za měsíc, že si vezme neplacenou brigádu kdekoli jí určí, že jim všem vyleští boty. Pak se ale ta holka, která dělá Hokage-sama poskoka a všude jí nosí to její prase, zmínila o "Hvězdné smlouvě".
Šlo o smlouvu, kterou uzavřel druhý Hokage s klanem Hoshiki. Byla plná výhradních práv, no, samá práva a žádné povinnosti, a mezi ty hlavní patřila i možnost složit genninskou zkoušku v libovolném věku. Ta malá se toho, samozřejmě, hnedka chytla. No a já, pro ostatní hloupá, se nabídla, že budu té malé dělat učitelku. To, co se jiní učili šest let, musí ona zvládnout za rok. Všem se to zdálo absurdní. Na Enmi si většina jouninů pamatovala ještě z Akademie. Na to, jak byla neohrabaná. Změnilo se to. Ona se změnila. Po té události, o které mi nechce nic říct, ale já vím, že se stala, se jí změnil charakter. A já stále nevím, jestli k dobrému nebo špatnému. "Keiko-sensei, nad čím přemýšlíte?". "Nad ničím důležitým, Enmi. Jen trénuj dál.". Něco mi říká, že jsou té holce předurčeny velké věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama