Sen mladé kunoichi 5.

27. září 2010 v 21:52 | Aneko
Kmitající blesky a skoro vyklopený rámen

Enmi na Asogiho zírala jako na zjevení. No, v duchu zírala. Nemohla uvěřit, že kluk kterého aspoň rok a půl neviděla stojí před ní a tváří v tvář. Automaticky udělala krok vpřed. Chtěla ho obejmout. Chtěla se mu "vybrečet na ramínko", tak jak to vždycky dělávala. Najednou se zarazila. Tak, jak to vždycky dělávala? Ne. Tak to nedělávala ona, ale En. Ta šedá myška En, ukrývající se v jejím nitru. Jo, přesně tak. En se vybrečí na ramínko a Enmi řekne něco odhodlaného. No jo, to se lehko řekne a těžko udělá. Co, sakra, má říct odhodlaného? Ha, první věc která ji napadne.

"Zajímalo by mě, jestli jsi stejný ubožák, na jakého vypadáš.". Má to! Bude dělat, jako že ho nezná. Asogi se zarazil. Ale to by nebyl on, kdyby neměl nějakou odpověď. "To je náhodička, zrovna jsem chtěl říct to samí.".
Akemi se poškrábala ve vlasech. Zdá se jí to, nebo mezi těma dvěma kmitají blesky? A přitom to vypadá, že se dneska vidí poprvé.
"Nehraj si na chytrého, ty baka!" ujelo Enmi. Asogi se škodolibě usmál "Nějak si za poslední dobu zdrsněla. Nebo se mi to jenom zdá?". "Zato ty jsi pořád stejný. Blbeček na druhou!". "Ale ale, posledně jsi mluvila trochu jinak." teď už měl Asogi
co dělat, aby nevybuchl smíchy "Pamatuju si to úplně živě." seskočil ze stromu, udělal psí oči a přešel do fistulky "Asogi-kun, och, Asogi-kun! Pomoc! Zachraň mě, Asogi-kun! Asi-kun! Asi-chan! Prosím! Moc, moc tě prosím!" rozchechtal se.
Enmi sjela ruka k pouzdru s kunaiema, připevněném na pravé noze. Dřív než ji mohla Kinomi-sensei zastavit (pokud ji vůbec zastavit chtěla) se vzduchem mihl kovový záblesk. Za pár vteřin byl opět klid, po záblesku zůstala jen jedna rýha ve stromu a druhá, menší ale zato krvavá, rýha na Asogiho tváři. V Asogiho očích se mihla jiskra úžasu. Enmi se sladce usmála "Opravdu? Promiň, ale na nic takového si nevzpomínám." přešla z bojové pózy do normálního postoje.
Akemi se dívala z Enmi na Asogiho a zase zpátky. Takže její první dojem byl mylný. Ti dva se znají. A pravděpodobně se nemají zrovna v lásce. Co by měla jenom udělat? Nakonec zvolila přátelský přístup "Takže, Enmi, ty se s Agim znáš?" usmála se na oba dva. Jejich výraz ale odpověděl za ně. "Tak trochu." ucedila Enmi. "Už jsem měl tu čest." sykl na to Asogi.
"Asogi? Než vám oznámím misi, měli by jsme se najíst. Můžeš skočit pro nějaký rámen do Ichiraku?" zastavila Kinomi-sensei narůstající hádku, pravděpodobně zakončenu bitkou, ještě v zárodku "Platím.". "Když to musí být." povzdechl si Asogi, vzal si od sensei peníze, nechal si nadiktovat objednávky (s chili papričkami pro Kinomi-sensei, miso s mořskými řasami pro Akemi a miso s bambusovými výhonky pro Enmi), zašklebil se na Enmi, poslal vzdušnou pusu Akemi a odběhl směrem ke Konoze. Akemi si oddechla. Nesnášela, když se Asogi pral. Otočila se s úsměvem na Enmi "Odkud znáš Asogiho?". "To je na dlouhý povídání." rázně zakončila začínající debatu Enmi. Akemi bylo hnedka jasný, že jí Enmi nic neřekne. Místo toho si sedla k ní na trávník "Říkala jsi, že se jmenuješ Hoshiki Enmi?". Enmi mlčky přikývla. Akemi se hnedka chytla šance započít rozhovor a něco se o nové člence týmu 17 dozvědět "Z toho slavného klanu Hoshiki?". Enmi se ušklíbla. Akemi tím úšklebkem až příliš připomněla Asogiho. "Slavného? Líb by sedělo zaniklého. Nebo taky: Klan, jehož sláva je minulostí.". "Nepřeháníš to trochu?" překvapeně zamrkala. Enmi se usmála "Ani bych neřekla. O našem klanu, jestli se to vůbec dá nazývat klan, je tohle všeobecně známo. Určitě jsi tu charakteristiku taky někde slyšela: Zbohatlíci, nadutá elita, domýšliví ignoranti, panovační géniové. Je toho všude plno." uchichtla se "Dřív, když ještě byl klan v plné síle, si ho nikdo nedovolil kritizovat. Ale teď? Urážky na tebe padají ze všech stran.".
"Už jsem tady! Chtěl tu někdo rámen?" Asogimu zmrzl úsměv na rtech v okamžiku, kdy uviděl Enmi. "Oj, to je tak fascinující." uchechtla se "Ty jsi opravdu všeobecně zaměřený. Taková holka pro všechno. Jídlo nám přineseš až pod nos, naservíruješ.". Asogimu naběhla žíla. Později se Akemi divila, že ten rámen neskočil Enmi v klíně.
Asogi však myslel na něco úplně jiného, než na vyklopení rámenu na Enmino oblečení. Přemýšlel o čase….a o měnících se lidech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama