I Uchihové pláčou IX.

16. prosince 2010 v 20:38 | Aneko
Láska vs. rozum

"No tak." ušklíbla se "Zabij mě. Vím o tvém tajemství. A teď už mě stejně nepotřebuješ.". Sasuke nasadil svůj typický chladný výraz. Ai zamrazilo. Uchihova ruka se pomalu natáhla k opasku. V tom okamžiku genjutsu zmizelo a katana spatřila denní světlo. Od kovu se odrazil sluneční paprsek. Ai nehnula ani brvou. Když už smrt, tak takovouhle.

Usagi seděl ve školní lavici a probíral se svými zápisky. Neudělal někde chybu? "Usagi-kun? Nevíš, jestli dneska píšeme z matiky?". Usagi se podíval na Satsuko. Mrkl do kalendáříčku "Žádný strach, píšeme až v pondělí.". Hm, v pondělí. A dneska je…středa.
Usagiho zamrazilo. Dneska je středa, sedmnáctého.


U políčka označující dnešní den koukalo z papíru černé kolečko - znak pro úplněk. Sedmnáctého…
Najednou Usagi vykulil oči. Rychle se podíval do záznamů o operaci "Dostat Uchihu domů". Nalistoval v kalendáři o dva měsíce dozadu. Tady, tady to je. Úplněk, čtvrtek. Čtvrtek…sedmnáctého.

Katana opisovala ladný oblouk. Ai omámeně zírala na tu vraždící krásu. Už jen pár centimetrů a krev vystříkne do okolí. Krev. Její krev.
Najednou se mu v hlavě ozval zoufalý hlas "Když se mnou zůstaneš, slibuju, že toho nebudeš litovat! Udělám pro tebe cokoli. Tak, prosím, zůstaň tady! Zůstaň tady! Se mnou!".

Katana se zastavila v půli své smrtonosné cesty. Sasuke se vyděšeně díval před sebe. Ano. Tohle byla ta slova, která mu tenkrát řekla Sakura. Slova, vyřčená se zármutkem v srdci a se strachem z osamění. Slova, kvůli kterým se později v nocích budíval. "Pokud nemůžeš zůstat," ozývalo se mu ozvěnou v myšlenkách "tak mě vem s sebou!". Pravou rukou pevněji sevřel katanu. Levou rukou se chytil za hlavu. Jak? Jak mohl? Ne, ne že mohl, on musel. Musel jí říct ta slova, která ji bodla jako ostrý nůž: "Jsi fakt nesnesitelná.". Ublížil jí. Ublížil Sakuře, Narutovi a spoustě dalších obyvatel Konohy. Ale…on musel odejít. A nejenom kvůli pomstě.

"Satsuko? Neviděla si Ai?". Satsuko se podívala na svého geniálního spolužáka "Když jsem ji viděla naposled, běžela školním dvorem za Sašou. Oba dva vyběhli ze školy." zamyslela se "Budou ve strašném průšvihu, jestli se to učitel dozví.". Usagi vyskočil ze židle. Vyděšeně se podíval před sebe. Na nic nečekal a do dvou minut opustil školní budovu. Protože, jestli je jeho domněnka správná, tak mají strašný problém.

Sasuke se podíval na Ai. Navzdory své situaci držela dívka hlavu vzpřímenou, oči zavřené, s odhodlanou grimasou. Teprve teď Sasukemu došlo, jaký je vlastně zásadní rozdíl mezi Sakurou a Ai. Sakura…se mu snažila odchod vymluvit. Přemlouvala ho, slibovala hory doly. A Ai…ta si prostě před něj stoupla s tím, že ho nepustí. Že projde jen přes její mrtvolu.
Sakura a Ai. Bez nějakého extra zkoumání tak podobné, ve skrytu duše však velmi odlišné. Možná právě proto pro něj Sakura zůstávala pouhou kamarádkou a Ai se mu stala nejdůležitější osobou jeho života.

"Přestaň tady přemítat nad hloupostmi. Vždyť máš cíl! Máš sen! Co by tomu řekl Itachi, kdyby tě viděl v takovéhle situaci?!" našeptával mu Sasuke č.1 "Prostě ji zabij. Jen ti stojí v cestě! A navíc…budeš mít jistotu, že se hóóódně dlouho do nikoho nezabouchneš.". "OPOVAŽ SE!" rozohnil se Sasuke č.2 "Vždyť ji, sakra, miluješ! Jestli ji zabiješ, tak už nebude! Uvědomuješ si to vůbec?! Nezabíjej ji!". "Zabij ji!". "Ne, nezabíjej!". Ano, tohle Sasuke moc dobře znal. Tohle byla válka emoce vs. rozum. Ale vždycky, vždycky zvítězil rozum. A teď ho rozum nabádá, aby se zbavil překážky. A Ai je překážkou. "Ano, přesně tak, chlapče." úlisně se usmál Sasuke č.1 "Stačí o pár centimetrů tu katanu popostrčit a tahle vlezlá překážka se stane minulostí. No tak. Ta katana.".

Sasuke si odfrkl. Pozdvihl katanu. Čepel se ve slunci zaleskla. Ozval se svist větru a do krajiny vytryskly rudé kapky krve. Bitva "Láska vs. Rozum" právě skončila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama