Naděje umírá poslední 2.

15. prosince 2010 v 16:12 | Aneko
"A stejně to neuděláš!". "Ale udělám!". "Nevěřím.". "Tak věř.". Kluk se zachechtal "Tak se vsadíme. Ale stejně si stojím za svým. Nemáš odvahu na to, abys pozval Ryuu-chan na rande.". Druhý kluk se nafoukl "Ale pozvu. Hned jak ji uvidím.".

"Promiňte. S dovolením. Tak uhněte přece!". Od sandálů odletovaly drobné kamínky a vítr si pohrával s tmavě modrými vlasy. Druhý kluk zbledl. Dívka si to namířila přímo k nim. "Tak běž." zachechtal se první kluk a strčil do druhého. Ten dopadl přímo Ryuu k nohám. Rychle se postavil "R-Ryuu-chan, to je ale náhodička. Nechtěla by sis někam vyjít?". Oslovené zapulzovala na čele tlustá žíla "Co si jako myslíš?! Nevidíš že pospíchám?!" zařvala na kluka červeného jako rak a utíkala dál. "Cheche, co jsem říkal." zachechtal se přihlížející kluk.


Krásný a klidný den. Stejný jako každý jiný den tady v Konoze. Ryuu utíkala prašnou ulicí, až se za ní všichni otáčeli. Jí to ale bylo úplně jedno. Aktuálně chtěla jen jedno. A to dostat se co nejrychleji na smluvené místo. Konečně zahlédla kůlový plot, který rámoval tréninkové místo č.17. Skok a… "No konečně. To nevíš, že na schůzky se má chodit včas?". Ryuu si sedla na trávník vedle Daisukeho. Zkoumavým pohledem se podívala na ženu, která ji před pár vteřinami napomenula. Tahle holka s fialovými vlasy že má být její vedoucí jounin?

Žena si odkašlala "Takže, když jsme tu konečně všichni, můžeme začít.". Zašklebila se na tým 12 "Já jsem váš vedoucí jounin, Naifu Erimaki. Teď mi řekněte, kdo z vás je kdo.". Ryuu se na Naifu zamračila. Tahleta ženská se jí vůbec, ale vůbec nelíbila.
Po troše formalit (= zjištění, že Naifu-sensei zbožňuje horory a nenávidí roztomilá koťátka) jim sensei sdělila strašnou informaci. A to, že pokud neudělají nějakou praštěnou zkoušku, tak se vrátí zpět na Akademii!
Ryuu po tom zjištění spadla obličejem do hlíny. Vzápětí se však znovu posadila a s prskáním vykřikla "Jak to jako myslíte?! Víte jakou dalo práci se dostat aspoň sem?!". Naifu si jí s přehledem nevšímala, což Ryuu naštvalo ještě víc. "No nic." odfrkla si sensei "Přejdeme rovnou k té zkoušce. Vaším úkolem je…".
Najednou se před týmem 12 objevil kouř z kterého s kašláním vylezl asi čtrnáctiletý kluk. "Co tady chceš, Michio?" vyštěkla na něho Naifu. Kluk se před ni bojácně postavil "Ane, mamka vzkazuje, že musí na misi. Takže se máš postarat o…". Naifu zděšením vyvalila oči "Hlavně neříkej, že mám pohlídat Tsurugi.". Michio bázlivě přikývl. Ryuu celé situaci přihlížela s opovržením. Pro ni tou extra těžkou zkouškou bylo už jen poslouchání toho bezvýznamného tlachání.

"Ehm," Naifu se otočila na svůj tým "děcka, malá změna". Ryuu se zašklebila. Jakýpak děcka? Vždyť Naifu-sensei nemůže být víc než šestnáct. "Kvůli situaci jsem nucena trochu vaši zkoušku pozměnit." pokračovala Naifu "Původně jste měli…". "To nás nezajímá. Rovnou přejděte na to, co je aktuální." odfrkla si Ryuu. Naifu zapulzovala na čele žíla. Tahle koza ji už pěkně štve. Pousmála se "Vaším úkolem je, pohlídat na pět hodin Tsurugi.". "A Tsurugi je ?" zamrkal Daisuke. "Tsurugi je…" odmlčela se Naifu "moje pětiletá sestra.".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama