Žít svůj sen 3. - Jak býti shinobim

15. prosince 2010 v 15:48 | Aneko
"Staňte se ninji z Konohy a Konoha vám na oplátku poskytne bydlení.". PRO. BO. HA!!! Všichni tři na Tsunade zírali s pootevřenou pusou. Ninjové? A oni?
"Vypadá to, že vy tři máte velký přirozený talent. Proč ho teda nevyužít? Tak co? Přijmete to?". Aneta se rychle vzpamatovala. Pokud by to přijala, splnil by se její velký, teď už splnitelný, sen! Jo, jo, jo! Rychle mrkla na Adama s Aďou.
"My se musíme poradit." vyhrkla a odtáhla zbytek z pracovny.
"Hele, lidi, můžete mi vysvětlit o co kráčí?". Teďka to Anetě docvaklo. Vždyť Aďa nemá o nějakým Narutovi ani páru! Po podání zkrácené verze pro Aďu si všichni tři hleděli do očí.
"Asi nemáme na výběr." povzdechl si Adam "Tak to teda přijmem.".


Aneta se zazubila "Dobrá slova, Asogi.".
"No, jen se moc nenaparuj, Aneko." zašklebil se Adam na odpověď.
"A co ty, Aďo? Nebo snad Akemi?" usmála se na Aďu Aneta.
"Mám snad jinou možnost?" vzdychla Aďa. A tak vkročili znovu do Tsunadiny pracovny.
"Hokage-sama, Aneko, Akemi a Asogi se hlásí do služby!" křikla Aneko.

Učení jim zabíralo celé dny. To, co se normálně učí šest let, oni musí umět za šest měsíců. Naštěstí to šlo jako po másle. Rychle propluli teoretickou částí a vrhly se na část praktickou. Už dávno jim bylo jasné, že při tom vyšetření, které nedobrovolně podstoupili když do Konohy přišli, musel být přítomen i nějaký ten Hyuga. A všichni věděli, co to znamená. Už jen to zjištění, že jim tělem proplouvá chakra, bylo absolutně dech vyrážející. A zjištění, že jim ovládání téhle smrtící hračky nečiní žádné problémy…ten úžas se prostě nedá popsat.

U technik ale začaly problémy. Akemi, antitalent na genjutsu, nevytvoří klon. Asogi, silný v taijutsu ale v ninjutsu prokazatelně slabý, neovládá henge. Aneko a jutsu tvořili sice silný pár, ale když došlo na ovládání bojových hraček typu kunaie nebo shurikenu…no prostě katastrofa.
Umění "jak býti shinobim" je učila jistá Mitarai Hime. No řekněte, kdo by se chtěl křestním jmenovat princezna? Hime-sensei to s nimi předem vzdala. Zastávala názor, že člověk se ninjou za půl roku prostě stát nemůže. Aneko to strašně naštvalo a přísahala, že tý princezničce její názor vyvrátí. Nakonec nastal večer před oním očekávaným dnem, kdy má nový tým geninů předvést své dovednosti před Hokage-sama. Aneko…byla strašně nervózní. Ať dělala jak dělala, tím prokletým kunaiem se prostě netrefila. Bůh ví, jak to dokázala tehdy před branou do Konohy. Aneko trénovala. A trénovala. Pořád trénovala. Ale pořád nic. Nic. Nakonec, zmožená tréninkem usnula.

Ve snu stála na louce. Pře sebou viděla…ježiši, to jsem já! Ale starší. O hodně starší. Může mi být asi tak šestnáct, sedmnáct. Natahuju ruku, ve které držím kunai. Házím. Všechno jde vidět zpomaleně. Tady! Tady je to místo, ve kterém vždycky chybuju! Není to v míření, ale ve švihu! Mám to!

Zazvonil budík. Aneko vyskočila z postele a utíkala zbudit Akemi.
"Dělej, Aki, vstávej! No ták!".
"Co mě budíš." rozespale mňoukla Akemi a protřela si oči.
"No tak, kunoichi, vstávej!".
"Kunoichi?". Vtom to Akemi docvaklo. Bleskurychle vyskočila z postele. Za chvíli už byla v kuchyni, kde na ni čekali Aneko s Asogim a společně vyrazili vstříc budoucnosti. Budoucnosti ninjů.

POVÍDKA JE POZASTAVENA!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama