S Němcem v posteli 18

6. května 2011 v 21:00 | Aneko |  S Němcem v posteli
Teď by měla začínat dobročinná aukce.
Další díl (nejen) pro ty, co se nemohou AF 2011 zúčastnit.



"Ješti!" ta osoba se jen tak přiřítila a namířila mi vidličkou mezi oči "Vzdej se!". Vzdát se. Mám se vzdát. Ale čeho? Života? Svojí identity? Duše? Co je to za pocit? Proč mám pocit, jako bych byla na dvou místech zároveň? Jako bych se dívala na tuhle osobu, kterou bych měla znát, ale zároveň upírala svůj pohled do ubrečených očí Běloruska? Moje hlava. Někdo ji sdílí se mnou. Je to něco velkého, strašlivého. Ale zároveň mě to tak nesnesitelně přitahuje, až to není k uvěření. Chci toho člověka, který se mnou sdílí mou mysl, mít jen pro sebe. Nikomu ho nedám. Ani Bělorusku.
Na obličeji mi přistane rajče. Zvednu ruku a pomalu si otřu dužinu z čela. Toho kluka znám. Je to Lovino Vargas. Jedna má půlka je zděšená, nechápe, co tu ten kluk, který by měl být jen nakreslený, dělá. Ale ta druhá půlka se děsivě usmívá a bere Jižní Itálii jen jako otravný hmyz. Která část je ta pravá? Která část je Ještěrkou? A která je Ivanem?
Muž s bílými vlasy a jiskřivýma červenýma očima. Znala ho. Gilbert Beilschmidt. Anečin "něco jako kluk". Proč ona má Gilberta a já nemám nic?! "Ale ty máš přece mě, Yashcheritsa.". To je pravda. Ona má Ivana. Musí udělat vše pro to, aby byl šťastný. Musí kvůli tomu klidně i zabít své přátele.

"Aneko…neunikneš." děsivě se usmála a od jejího těla se začala odvíjet temná aura "Všichni se stanou jedním s Ruskem…". Gilbert se postavil před Aneko "Proč to děláš, Ještěrko?". "Nemám povinnost ti odpovídat, Germáne.". Vedle Gilberta si stoupl Lovino "Možná nemáš, ale nás to, sakra, zajímá, kono yaro!". Od Lovinových zad vykoukla Anizu "Jo, zajímá!". Naiko vystoupila z pozadí místnosti, kam se ji pokusil zastrčit Iggy "Ja!". Aneko se na Plaza podívala "Ješti…".

Ne, nechtěla je zabít. Vždyť to jsou její přátelé. Otaku, stejně jako ona. Její nevlastní sourozenci. Ne! Nesmí je zabít! "Yashcheritsa…". "Ivane…" zašeptala. Inoue zamrkal "Cože?". Pod Ještěrkou se podlomily kolena.

"Srdce skoro nepracuje, stěží dýchá. Nepřežije.". "Nii-saaaaan~!!!". "Ru…Ru…Russia-chan…". Zase. Zase to viděla. Přístroje, držící Rusko při životě. Rusko…nebo ji? Proč je v těle Ivana? Nic nechápala. "Yashcheritsa…" Rusova ústa se pootevřela. Lékařovi úlekem vypadly zápisy z rukou "Zázrak…". "Yashcheritsa, ne….děl….nedě…nedělej to…". "Nii-san~!". "Yashcheritsa…". Viděla, jak se v zrcadle modré oko zabarvilo fialově. Byla násilím vytržena z těla svého nejdražšího.

"Co…co to…" Ještěrka dokořán otevřela oči "Kde to jsem?! Proč tu jsem?!" rozhlédla se "Aneko?! Proč je v mém pokoji tolik lidí?!". Aneko nic neříkala. Jen vyděšeně pozorovala Ještiny oči. Jedno oko bylo modré, prostě oko Plazátora, kterého Aneko znala. Ale druhé oko zůstalo Ivanovsky fialové. "Aneko… Gilberte… Co to…". Modré oko se znovu začalo potahovat nenasytnou fialovou barvou. Ale dřív, než stačila modř pohltit, se znovu stáhla. Aneko si přiklekla k dívce "Ješti?" zamávala jí rukou před nosem "Jsi to zase ty?". Po Plazově tváři se rozprostřel děsivý úsměv "Become oen with…". Dřív než stačily Ještiny ruce vyrazit k Anečinu krku, zasáhli otaku. Plaz už nemohla dělat nic. Jen spoutaná ležet na zemi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AniZu☆ AniZu☆ | 7. května 2011 v 12:51 | Reagovat

hu! :D Bomba! :D Tomato attact!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama